„Vaše zdraví je i naše starost“
16.01. 08Čínská medicína
Čínská medicína - co že je to vlastně ta čínská medicína? Je to ucelený systém nástrojů a postupů vyvinutých a prováděných za účelem obnovení a upevnění zdraví. Tato soustava léčebných metod vznikala během posledních 4000 let, přičemž první písemné doklady o ní jsou staré přibližně 3000 let. V průběhu této doby se přirozené vyvíjela, objevovaly se nové přístupy a náhledy, nicméně podstata zůstává od dávnověku až do našich časů beze změn.
Oficiálním zakladatelem čínské medicíny je legendární císař Huang Ji (čti chuang ti). V knize Nei Jing je zachycen jeho dialog s taoistickým mudrcem o lidském zdraví a o způsobech, jak je obnovit a uchovat. Přestože kniha vznikla později, než kdy se datuje vláda císaře Huang Ji, je obecně považována za klíčový pramen pro studium čínské medicíny. Popisuje totiž způsoby, jak ovlivňovat v těle člověka libovolné procesy pomocí následujících nástrojů: jehly (v současné terminologii akupunktura), byliny (fytoterapie), moxa, cvičení Qi Gong (čti čchi kung), masáže a psychoterapie. Nyní bude řečeno o těchto nástrojích něco více.
Jehly: legendární lékaři čínské medicíny vypozorovali, že v lidském těle je kromě cévního řečiště také síť kanálů, jimiž proudí Qi (čti čchi). Tento termín je nepřeložitelný (v češtině pro něj neexistuje ekvivalent), lze jej však přibližně opsat jako životní sílu. Kanály, jimiž Qi proudí, obsahují určitá místa, na kterých lze tok Qi přesně ovlivňovat a regulovat. Nástrojem tohoto ovlivňování jsou akupunkturní jehly. Nutno podotknout, že čínská akupunktura má s evropskou akupunkturou velmi málo společného, druhem používaných jehel počínaje a nemocemi takto léčenými konče.
Byliny: za zakladatele je považován bájný mudrc Shen Nong (čti šén nung), který sestavil herbář čítající 365 základních bylin určených k léčbě nemocí. Každá bylina byla klasifikována dle svých vlastností, z čehož vyplynulo i její použití. Byliny se používají téměř výhradně ve směsích a jsou komplementem léčby jehlami.
Moxa: Jde o nahřívání akupunkturních bodů nebo tělesných partií doutnajícími smotky bylin. Použití je indikováno stavem pacienta.
Cvičení: v Číně je cvičení součástí života stejně jako u nás např. procházka v přírodě. Tato cvičení však mají jen velmi málo společného se sportem. Jde o ovlivňování biologických pochodů uvnitř těla pomocí přesně koordinovaných pohybů končetin a trupu spolu se silným soustředěním se na tento pohyb. Určitou formou tohoto cvičení jsou bojová umění.
Masáže a psychoterapie jsou podpůrnými metodami.
Celkově lze říci, že kvalifikovaný výběr a použití uvedených metod vylučuje nežádoucí vedlejší účinky.
FILOSOFIE LÉČBY
Je dána pohledem na člověka jako na celek. Proto je také léčba vždy pojata komplexně, což znamená, že léčení nekončí vymizením příznaků choroby, nýbrž až po odstranění příčin nemoci. To přepokládá časově náročnou léčbu a aktivní spolupráci pacienta, nicméně je to cesta k navrácení zdraví, zvláště u chronických onemocnění. Je na místě zdůraznit individuální přístup této metody ke každému pacientovi.V duchu této zásady je každá bylinná směs navrhována speciálně pro každého pacienta zvlášť s ohledem na jeho konstituci a jeho zdravotní stav.
Čínská medicína je v našich zeměpisných šířkách téměř neznámá. Stalo se to jednak díky jazykové bariéře, jednak díky tomu, že klíčová díla čínské medicíny nejsou psána jazykem moderní vědy, ale používají poetický způsob vyjadřování, který jim vynesl nálepku spisů nevěrohodných a naivních. Nicméně je třeba vědět, že tato medicína byla svébytná tisíce let. O její úspěšnosti svědčí i fakt, že čínští lékaři se dožívali vysokého věku ve skvělém zdraví i přesto, že pečovali přímo o samotného císaře, kterýžto dokázal na tehdejší dobu adekvátně ocenit úspěchy i neúspěchy svých poddaných.
Je třeba zdůraznit jeden z klíčových rozdílů mezi klasickou a čínskou medicínou. Klasická medicína se snaží odstranit nemoc, často velmi silnými umělými prostředky. Čínská medicína usiluje o obnovu a posílení zdraví. Je dobré si uvědomit, že tyto dva přístupy neznamenají totéž, naopak jsou do jisté míry svými protiklady. Otázku, co je vlastně cílem léčby, nechť si zodpoví čtenář sám.
VÝVOJ
Tak jako vše, co přetrvává léta a staletí, i čínská medicína se vyvíjí. Zatímco přístupy, principy a metody zůstávají zachovány, mění se způsoby její realizace. Důvodem těchto změn je celková změna životního stylu posledních tří set let, která se nevyhnula ani Číně a okolí. V té době člověk zavedl technickou revoluci podporovanou analytickou vědou a začal urychlovat vše, počínaje zráním sýrů a konče životním tempem. Toto urychlování, dříve se objevující snad jen v dobách válek či živelných pohrom, mělo na čínskou medicínu následující vliv:
V oblasti akupunktury došlo k tomu, že frekvence provádění napichování u chronických nemocí byla měněna a zmenšována, až se ustálila na čísle dvou akupunkturních sezení za týden. Tato frekvence je tou nejnižší, při které lze dosáhnout výsledků léčby v čase adekvátním stavu pacienta a vývoje jeho patologie. Toto samozřejmě neplatí pro akutní stavy, kde je žádoucí a nutné provádět napichování s co možná největší četností, aby byla výrazná nerovnováha uvnitř organismu, jejímž projevem je právě akutní stadium choroby, co možná nejdříve napravena, a aby se mohlo následně přikročit k odstraňování kořenů nemoci.
Bylinnou terapii postihl proces urychlování snad ještě citelněji než akupunkturu. Tradičně byly bylinné směsi podávány ve třech formách: TANG (čti tchang), SAN a WAN.
TANG se připravoval tak, že se jednotlivé složky směsi, tj. naplátkované sušené kořeny nebo odenky, sušené nebo čerstvé listy, květy nebo kůra vybraných stromů, popř. nadrcené minerální ingredience, nechaly louhovat ve vodě. Poté se celá směs uvedla do varu a vařila cca 20 minut. Tang se pak nechal mírně vychladnout, dále se scedil a byl podáván v co nejvyšší teplotě, jakou pacient snesl. Byliny pro jednu dávku bylo možno nechat projít celou proceduru ještě jednou a udělat si tak tang „druhák“. Forma tang je nezastupitelná i dnes, především u akutních stavů nebo u stavů extrémního vyčerpání některé složky esence nezbytné pro život. Její příprava je časově dosti náročná, jejím návrhem počínaje přes její namíchání a navážení dávek a přípravou směsi k požití konče.
Forma SAN byla tradičně připravována pro léčbu chronických chorob nebo pro použití v případě válek (zde kvůli zjednodušenému podávání). Časová náročnost přípravy není o mnoho nižší, protože zde kromě návrhu složení směsi a dávek jednotlivých složek je potřeba provést i úpravu mechanickou, tzn. všechny složky nadrtit na jemný prášek a smíchat. San byl pak podáván po lžičkách a zapíjen vodou. I dnes jsou nejkvalitnější sany připravovány tradičním způsobem.
Forma WAN je jakousi variantou sanu. Prášek san je smíchán s medem a z takto vzniklé hmoty se vytvoří kuličky obsahující 6 až 9 gramů sanu. Med má zde více funkcí - jednak v kombinaci se sanem působí jako výživná složka, jednak spojí prášek do pevného tvaru a usnadní tak užívání, v neposlední řadě pak užívání zpříjemní. Forma wan je opět indikována pro určitá chronická onemocnění. Tato forma je pak nejčastějším případem průmyslové výroby léčivých směsí dle tradičních metod. Tyto směsi lze získat i v našich krajích nebo v ordinacích terapeutů čínské medicíny.
Současnost bylinné léčby a akupunktury tedy vypadá následovně: Akupunktura je prováděna dvakrát týdně, pacient mezi jednotlivými návštěvami užívá bylinnou směs. Při návštěvě u terapeuta je provedena kontrola účinků směsi, která je podávána, popřípadě je v závislosti na aktuálních výsledcích léčby modifikována.
Moxování a baňkování zůstalo chvatem doby téměř nedotčeno, snad jen tím, že je v „civilizovaném světě“ nahrazováno několikanásobně dražšími nízko výkonovými lasery. Lasery však díky principu své funkce, tzn. vyzařování monochromatického paprsku, nejsou s to moxu ani částečně nahradit, ať co do kvality či účinnosti terapie. Moxa i baňky si udržují své místo také díky své dostupnosti a možnosti kdykoli aplikovat bez potřeby třeba jen pouhé elektrické zásuvky. Na druhou stranu nutno poznamenat, že použití moxy není libovolné, a proto je nutno přesně vytyčit meze, kdy lze aplikaci moxy doporučit.
Z dalších klasických produktů je nutno zmínit náplasti utišující bolest. Jde o obklad napuštěný odvarem ze směsi bylin. Utišení bolesti však neprobíhá analgeticky, tzn. zablokováním přenosu signálu o bolesti do mozku. Bolest je vždy způsobena nějakou akumulací. Bylinná směs v náplasti pak na tuto akumulaci působí tak, že ji „rozpustí“, to jest rozpohybuje a postupně odstraní. Velmi dobře působí na namožené svaly a šlachy, přetížené klouby a podobné obtíže. Pokud se jedná o chronické problémy, náplast bolest zmírní a při déletrvající aplikaci postupně odstraní i příčinu bolesti. Léčbu chronických stavů je vhodné doplnit akupunkturní léčbou, která respektuje zásady čínské diagnostiky.
Čínská medicína dneška se tedy od té tradiční v mnohém liší, nicméně její grunt zůstal zachován i přes vlivy moderní civilizace. Stejně nedotčena zůstala i její schopnost léčit, nikoli jako léčitelství, ale jako komplexní léčebný systém, jímž již 4000 let je.