„Vaše zdraví je i naše starost“
16.01. 08Etikoterapie
Etikoterapie - se zabývá uzdravováním nemocných vztahů. V nemravných vztazích k sobě a k druhým hledá příčiny nemocí člověka. Nemoc těla je z tohoto pohledu jen hmotným otiskem nemocné duše, která ještě nenalezla cestu k mravnímu řádu.
Etikoterapeut je jen pasivním zrcadlem, které nabízí duchovní vhled do životní situace nemocného. Nemocný si sám nachází místo, kde se odklonil od zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno nemocné přesvědčení v nitru a nemocný sám změní životní způsob, může teprve dojít ke skutečnému uzdravení v duši a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle.
Etikoterapie neléčí. Je “pouze” pomocí při procesu sebeuzdravování a vědomého duchovního růstu těch, kteří už chtějí převzít zodpovědnost za svůj život do svých rukou a uzdravit se sami. Vzhledem k všeobecnému úpadku mravnosti je Etikoterapie cestou k uzdravení jedince i celé společnosti. Tím, že si klade za cíl zdraví ducha – duše – i těla, stává se Etikoterapie medicínou budoucnosti.
Jednou z metod alternativní medicíny je etikoterapie. Tato metoda vychází z myšlenky, že nemoci a příznaky nemocí nemohou vzniknout sami od sebe, ale vznikají jako vnější (tělesný) výraz vnitřního nesouladu uvnitř člověka. Etikoterapie se nezaměřuje na odstraňování příznaků nemocí, ale na odhalování vnitřních příčin nemoci. Ostatně již Sokrartes asi před 2400 lety tvrdil: nemoc těla, která by byla oddělena od duše neexistuje. A Platon, nejznámější Sokratův žák si již v té době stěžoval: největší chybou při léčení nemocí je, že jsou lékaři těla a lékaři duše, když přece obojí nelze od sebe oddělit.
Za zakladatele etikoterapie je považován MUDr. Ctibor Bezděk (1872-1956) z Podivína na Moravě. Ten etikoterapií nazval svoji léčebnou metodu vycházející ze souvislosti mezi mravním stavem člověka a jeho fyzickým zdravím. Nemoc tak přichází jako varovný signál, který nám oznamuje, že chybujeme a v našem životě není něco v pořádku. Nemoc není nic jiného, než výraz či projev nějakého problému. To si můžeme odvodit i z používaných obrazů, které sami často používáme-leze mi to krkem,leží mi v žaludku, mě snad trefí, bolí mě z toho u srdce, zezelenal závistí nebo ten mi hnul žlučí. A právě etikoterapeut se snaží tento problém s pacientem najít a odstranit a tím sám zmizí i příznak- tedy nemoc. Dojde tak ke skutečnému uzdravení v duchu a tím vymizení hmotných příznaků nemoci v těle. Etikoterapie nestojí proti oficiální medicíně, která je velice efektivní v ohrožení života a při různých odborných vyšetření, prosazuje však celkový pohled na člověka - na jeho tělo, duši i ducha. Tím oficiální medicínu doplňuje o odstranění nehmotných příčin nemocí. Jelikož dochází ke zvyšování počtu chronicky nemocných lidí, navzdory všem pokrokům na poli vědecké medicíny, bude i ona mít stále větší počet příznivců. Je to však jedna z nejtěžších metod alternativní medicíny, protože nenabízí nemocnému prášky, ba dokonce ani bylinky nebo homeopatické kuličky, ale jde nekompromisně do hloubky, do nitra člověka. Je určena pro ty, kteří už nechtějí být jen pasivním (většinou doživotním) konzumentem lékařské péče a polykačem prášků, ale kteří mají odvahu vykročit na náročnou cestu objevování sebe sama a svých chybných postojů a konání, na které nemoc upozorňuje a tak se vyléčit i z (dle oficiální medicíny) "nevyléčitelných nemocí". Proto není etikoterapie určena všem, ale pouze těm, kteří cítí zodpovědnost za své zdraví a chtějí se konečně uzdravit a pochopili, že to musí udělat sami.